Učení se a paměť není o genetice, ale o podmínkách

Mnozí z vás jste určitě slyšeli, nebo se vás to i týká, věty jako ( neumím se učit, za chvilku to zapomenu, mám slabou paměť, nic mi neleze do hlavy apod. ) Realita je ale taková, že učení není jen o tom sednout si a donekonečna něco opakovat. Učení je primárně o tom vytvořit prostředí a podmínky, díky kterým si mozek bude vůbec schopen pamatovat to, co se chcete naučit.

Abychom tohle pochopili, musíme si vysvětlit, co vlastně z fyziologického hlediska znamená „učit se“. Učení je proces, během kterého mozek vytváří nové synapse a posiluje staré struktury, které předtím nebyly tolik aktivní. Zjednodušeně: učíme se tehdy, když mozek mění svou strukturu a propojení.

Proč to nefunguje?

Mozek spotřebovává až 20 % veškeré energie těla, takže pokud nemá stabilní hladinu glukózy a dostatečný přísun kyslíku do buněk, tak není z čeho tvořit nové spoje.

Proto se lidé s kolísáním cukru, špatným dýcháním, dlouhodobým stresem, chronickou únavou..

nedokážou soustředit a mají problém s učením. Tělo je více ve stresu, mozek šetří energii a na neuroplasticitu

( učení ) není energie.

Krátkodobý stres výkon zvyšuje, ale ten chronický ho naopak devastuje.

Hladina kortizolu dlouhodobě zabíjí BDNF a zmenšuje hipokampus ( Nejde o „zabíjení buněk“ doslova, ale o

zmenšení objemu, zhoršení synaptické plasticity, zhoršené vytváření nových neuronů - neurogeneze ).

Když jsi ve stresu, mozek neinvestuje energii do učení, protože má jediný úkol: přežít.

Proto si lidé pod tlakem:

• hůř pamatují

• jsou roztěkaní

• nedokážou dokončit myšlenku

• zapomínají i základní věci

Dalším faktorem jsou neurotransmitery - jakýsi biochemický koktejl našeho těla který se mění na základě interpretace důležitosti toho co se zrovna chceme naučit. Pokud mozek nevyhodnotí informaci jako důležitou, uložení této informace není tak efektivní.

Nezbytné jsou tři látky:

• Dopamin motivace, zvědavost, zapamatování

• Acetylcholin fokus, detail, pozornost

• Norepinefrin bdělost, náročnost, zapojení

Následuje BDNF (brain-derived neurotrophic factor) je růstový faktor, bez kterého se nové synapse tvoří jen minimálně. Je to doslova „hnojivo“ pro váš mozek.

Zvyšuje se díky:

• pohybu (hlavně intenzivnímu)

• spánku

• slunečnímu světlu

• učení se něčemu těžkému

• meditaci

Pokud máte nízký BDNF, mozek se učí pomalu, povrchně a má problém ukládat informace dlouhodobě.

Proto se člověk učí nejlépe když je něco nové, těžké, když ho to zajímá a když má dostatek energie.

Celý proces se následně děje v noci. V REM spánku mozek třídí a ukládá informace a v hlubokém spánku se děje ,, revize - oprava '' neuronální sítě. Proto vám nedostatek spánku často způsobí slabší soustředění, zhoršení paměti, zpomalí reakce, sníží kreativitu a motivaci.

To je ten důvod, proč jenom opakování nestačí. Bez správných podmínek ( spánek, dopamin, BDNF, výživa, fokus ) se nevytvoří trvalý synaptický růst. Mozek si pamatuje nejlépe v prostředí, které je klidné, energeticky stabilní, podnětné a emočně významné a samozřejmě i fyziologicky podporující - takže s dostatkem spánku a kyslíku.

Bez toho synapse nevznikají, nebo vznikají pomalu. Neuroplasticita je fundament, který rozhoduje o tom, jestli se změna vůbec může stát a ta explicitně vyžaduje tyto podmínky.

A nakonec je důležité zmínit i druhý aspekt prostředí a to je světlo, barvy, teplotu, vzduch a další podněty.

Začít můžeme světlem. Lidský mozek pracuje nejlépe na denním světle nebo na výrazném, ale rozptýleném studeném světle kolem 5000 - 6500 K. Takové světlo podporuje dopamin a bdělost, aktivuje prefrontální kortex a zvyšuje schopnost držet pozornost. Naopak teplé žluté světlo, které máme rádi večer, uklidňuje nervový systém a posouvá nás do parasympatického režimu, kde se učíme výrazně hůř.

Další bychom mohli mluvit o barvách, ty kognitivní výkon mohou rovněž ovlivnit. Modrá uklidňuje a podporuje hluboké soustředění, zelená podporuje kreativitu a vytváří pocit klidu, který je ideální pro dlouhé studium. Neutrální bílé a světle šedé barvy přinášejí vizuální pořádek a vizuální pořádek vytváří i mentální pořádek. Červená barva, kterou máme spojenou s energií, je při učení spíše kontraproduktivní, protože zvyšuje stres a rozptyluje.

Teplota prostoru je další dílek do skládačky. Mozek pracuje nejlépe v mírném chladu okolo 21–23 °C. Když je teplo, zpomaluje se, stáváme se ospalými a tělo se snaží energii šetřit. Když je chladno až příliš, nervový systém jde do mírné stresové aktivace a přicházíme o soustředění.

Stejně důležitý je vzduch. Mozek spotřebovává obrovské množství kyslíku a když je vzduch vydýchaný, výkon krutě padá. Úroveň CO₂ nad 800 ppm snižuje reakční rychlost a schopnost ukládat informace. Kvalita vzduchu přímo ovlivňuje produkci ATP v neuronech a tím i neuroplasticitu. Ideální je čerstvý, chladnější a dostatečně vlhký vzduch, kolem 40 - 60 %. Příliš suchý vzduch ( typicky v zimě ) může způsobovat únavu, bolesti hlavy a snižuje mentální výkon.

Velmi zajímavá je také vůně. Limbický systém, který zpracovává emoce a paměť, je přímo propojen s čichovým centrem. To znamená, že vůně mohou okamžitě měnit způsob, jak mozek pracuje. Mentální bdělost podporují svěží citrusové vůně, máta nebo rozmarýn. Naopak těžké, sladké vůně nervový systém zpomalují.

A nakonec hluk v pozadí často může sabotovat učení více než si dovedeme představit. Texty v hudbě aktivují jazykové centrum a okamžitě snižují kapacitu pracovní paměti.

Učení a paměť je velmi obsáhlé téma a určitě se k němu ještě několikrát vrátíme.