Změna, jako jediný trvalý stav: Jak na skutečnou změnu?

Proces změny je často velmi složitý a to hned z několika důvodů.

Tím prvním je, že naše tělo a mozek jsou závislé (zvyklé) na biochemii, ve které se dlouhodobě nachází. Je to jejich norma, a cokoliv odlišného přijímá mozek „konzervativně“, protože to bere velké množství energie. Cokoliv nového je navíc vyhodnocováno jako potenciálně „nebezpečné“.

Máme evolučně nastavený negativity bias – díky němu jsme přežili. Jenže kdysi šlo o akutní hrozby. Dnes nám tohle nastavení ve velké míře spíš škodí.

Vyvíjet se, znamená měnit se prostřednictvím adaptace na prostředí. Pokud tedy chceme vytvořit trvalou změnu, musíme neustále vytvářet prostředí, které nás nutí se změnit. A také přijmout, že změna je neustálý proces - možná jediná jistota v našem vesmíru. Nic není konstantní. To, kým jste byli včera, už dnes neplatí. Když tuhle informaci přijmete, budete mnohem otevřenější změnám.

Proto říkám: zapomeňte na větu „jsem sám sebou“, pokud zároveň nejste se svým životem maximálně spokojeni. To, kým jste teď, je jen výsledek toho, čemu jste se do teď vystavovali, v jakém prostředí jste byli, jak jste přemýšleli a co jste dělali. To vše můžete měnit! Z mého subjektivního pohledu bych řekl - ne můžeme, ale musíme. Každá změna, adaptace, se zapisuje do genetického kódu jedince, tisíce let na nás prostředí nějak působilo a i díky tomu jsme takoví jací jsme, současná doba klade na naše bedra naprosté změny ve společenském fungování žena- muž. Klade mnohem nižší nároky na fyzické tělo a zase naopak mnohem vyšší nároky na mentální odolnost díky permanentímu stresu. Proto pokud chceme jako lidé a společnost růst a sílit, musíme se vědomým změnám vystavovat dobrovolně a snažit se aby náš genetický kód který předáme dalším generacím byl co nejkvalitnější. Výsledkem toho snažení jsou vrozené vzorce chování, instinkty, pudy, návyky, to všechno co jsme geneticky dostali do vínku není zázrak, ale deseti tisíce let evoluce ,, změny'' člověka. Jednoho člověka - všech lidí- a to stejné se děje neustále. U mě i u vás. Takže jak já, tak i vy máte vliv na budoucnost lidstva, tak moc jste důležití.

Změnou neměníme jenom sebe, ale i prostředí v kterém se nacházíme a geny které předáváme.

Teoretickou rovinu změny jsme si nastínili, proto se teď přesuňme k té praktické. Většina lidí ke změně přistupují z nesprávného konce. Začínají a jdou rovnou z 0 na 100. Co tím chci říct, velký cíl, velká očekávání, rychlé vyčerpání, žádné výsledky, návrat zpět k rutině. Realita změny je však docela jiná, nezačíná velkým skokem, ale malým krokem, který budete dělat denně. Změna je o tom, začít něco dělat a přijmout to za své, není to aktuální stav nýbrž konstatní proces.

Náš život je složen z každodenních rozhodnutích, to vytváří kdo jsme, pokud v tomto denně se opkaujícím procesu vytvoříme novou linku- ať už to je o pohybu - vědomé kognitivní práci - meditaci - dosaďte si cokoliv sami, tak nejde o to začít budovat disciplínu a silou vůle bojovat k vytoužené změně. Jde o vytvoření systému ( prostředí ) díky kterému se budeme postupně měnit. Jde o malý krok který uděláme vstříc tomu co chceme. Nesnažte se hned dělat vše.

Příklad: „Chci zhubnout.“ typický přístup:

• nasadím přísnou dietu

• přidám extrémní množství pohybu

• tělo vystresuji ještě víc

• selžu, protože systém není udržitelný

  
  

Podstatnější než „chci zhubnout“ je otázka:Kým se potřebuji stát?

Ne člověkem, který drží dietu. Ale člověkem, který žije zdravěji.

Místo zákazů a omezení začnu budovat zdravý vztah k jídlu a k sobě samému. Začnu pozorovat, jak se cítím po tom, co jím. Přirozeně vím, co tělu prospívá a co mu škodí.

Nemusím hned začít třikrát týdně cvičit. Stačí zaparkovat dál od práce, udělat denně více kroků, jít spát o 20 minut dřív, dát si ke snídani něco kvalitnějšího. Vyberu si jednu jedinou malou věc, kterou zopakuji každý den.

Malé návyky se vrství.To, co dnes vypadá bezvýznamně, se za rok stane základem osobní transformace.

A nakonec..

Vaše prostředí musí pracovat pro vás, ne proti vám. Nastavte si ho tak, aby správné chování bylo co nejjednodušší. Kniha na stolku, připravené sportovní oblečení, čistá kuchyň bez lákadel. Nejde o disciplínu, jde o design prostředí.

Konzistence je víc než intenzita. Dělejte malé věci denně, ne velké věci občas. Změna je pomalá, až do chvíle, kdy je rychlá. A v ten moment si uvědomíte, že to nebyla motivace ani síla vůle, co vás tam dovedlo. Byly to desítky drobných rozhodnutí.